Dlouho očekávanou akcí, na kterou se všichni přihlášení členové určitě nedočkavě těšili byl 4 denní výlet do Alp.
Tento dokonalý výlet začal ve čtvrtek 10.6. v Loděnicích za Prahou, kde jsme se všichni ráno sešli. Po krátkém školení, přesně v 10:32 jsme se vydali celá skupina 31 aut směr Rozvadov. Po bezproblémovém přejetí hranic jsme dále pokračovali přes Německo do Rakouska. Kolem 14. hodiny jsme poobědvali kousek před Mnichovem, kde již bylo překrásné 34 stupňové počasí. Další společná zastávka byla u městečka Lofer, kde se občerstvili naši miláčkové. Poslední půlhodinka cesty vedla již k pohádkovému hotelu, kde jsme byli ubytováni. Do hotelu jsme společně dorazili kolem 16. hodiny a jelikož teplota dosahovala překrásných 36 stupňů, všichni využili venkovní bazén s překrásným výhledem na hory. V 19 hodin jsme společně povečeřeli ve venkovní restauraci, sdělovali si první dojmy a těšili se na druhý den výletu.
Druhý den, tedy v pátek 11.6. jsme hotel opustili v 9 hodin ráno a společně se vydali na Grossglockner, což je nejvyšší hora Rakouska (3798 m), a vede k ní nejznámější alpská silnice, která měří 48 km, má 36 zatáček, vede několika klimatickými pásmy a stoupá až do nadmořské výšky 2571 m nad mořem. Tato vysokohorská silnice byla po pětileté výstavbě uvedena do provozu v roce 1935. Prvním kdo tento úsek přejel autem byl Salcburský hejtman Rehrl, který si nechal speciálně upravit vůz značky Steyr 100 (1,2 litrový čtyřválcový motor, 32 PS, 100 km/h, spotřeba 10 l za cenu 2,40 Eur), byl to první vůz, který měl aerodynamický tvar a v něm pak zvládl cestu od Fuscherské brány přes průsmyk na druhou stranu do Heiligenblutu, a to za necelých 7 hodin. První mezinárodní závod, kterého se zúčastnilo na 75 jezdců, zde byl uspořádán 4.8.1935, kdy hlavní cenu (v přepočtu dnešních 5.000 EUR) získal Ital Mario Tadini se svým vozem Alfa Romeo P 3 (2,9 litrů, osmiválec, 255 PS, max. 260 km/h) s průměrnou rychlostí 79 km/h a jeho čas byl 14,42 minut při délce trati 19,5 km. Grossglocknerská vysokohorská silnice vede z místa, které je nazýváno Oberes Nassfeld (Vyšší Mokré pole), a končí až na Výšině císaře Františka Josefa, odkud se otevírá úchvatný pohled na monumentální ledovec Pasterze. Na vrcholu jsme všichni obdivovali krásný výhled a tak nikomu nevadilo pouhých 16 stupňů a silný vítr. Grossglockner jsme pomalu opustili kolem 11 hodiny a následovala cesta do slunné Itálie, kde nás čekalo ubytování v dalším hotelu, ve kterém jsme opět využili Wellness s krásným výhledem a na společné večeři jsme ochutnali italské dobroty. I tento den nás doprovázelo překrásné počasí s teplotou kolem 35 stupňů.
Den třetí, sobota 12.6. Po krátkém sdělení nejdůležitějších bodů dne jsme hotel opustili v 8:30 a následovala cesta přes město Appiano, kde jsme trochu bloudili, ale díky tomu jsme projeli úžasné serpentiny a tuto cestu si každý z členů suprově užil. Našeho vedoucího zde zastavila místní policie, ale naštěstí vše skončilo domluvou. Italská policie je velmi milá, smáli se na nás, mávali nám a dokonce i zastavili provoz, abychom mohli společně projet. Ve 12 hodin jsme všichni společně poobědvali v pizzerii v jednom malém městečku. Po obědě následovala cesta do Bormia, kde jsme bydleli v dalším útulném hotelu. Jelikož jsme na hotel přijeli kolem 15 hodiny někteří z nás se vydali na Stelvio a někteří na nákupy a večeři do blízkého městečka. Tento večer jsme si překrásně užili, provázelo nás krásné teplé počasí a samozřejmě úžasná parta lidí.
Čtvrtý den, v neděli 13.6. jsme po snídani v 8:30 společně vyrazili na druhé nejvýše položené místo, kam lze v Evropě vyjet autem, na nejznámější italský průsmyk Stelvio (2760 m.n.m.). Tato překrásná cesta byla naší třešničkou a konečnou stanicí čtyřdenního výletu. Na vrcholu, kde bylo pouhých 10 stupňů jsme se všichni společně rozloučili a pak se individuálně bez jakýchkoliv ztrát, nehod a problémů, plní zážitků, vraceli zpět do České Republiky.
Myslím, že mohu za všechny členy říct, že to byl naprosto překrásný a nezapomenutelný výlet. Každý den byl něčím výjimečný a v každém z nás zůstane spousta zážitků. Kdo tento výlet neabsolvoval si ani nedokáže představit jak překrásné cesty existují v Evropě. Naše cesta vedla přes čtyři státy, provázela nás po krásných cestách pohádková příroda, hory, vodopády, krásná města, a hlavně se sešla výborná parta lidí. Tímto bych chtěla poděkovat panu Seizisovi za nezapomenutelný zážitek a všem zúčastněným členům, jako suprovým lidem!
Dáša
