Jako každý rok, červen patří tradičně jedné z nejkrásnějších akcí KSA, 4 dennímu výletu po nejkrásnějších cestách Evropy. Letos jsme tento pohádkový výlet absolvovali 14. – 17. června a pro účastníky jsme oproti loňským výletům měli připraveno několik příjemných změn.
Tradičně náš výlet odstartoval ve čtvrtek 14. června, kdy jsme se sešli v ranních hodinách v penzionu v Loděnicích. Zde jsme společně shlédli motivující video ze Stelvia, příjemně posnídali a vyslechli si ty nejdůležitější body prvního dne. Každá posádka vozu obdržela podrobný plán cesty s mapami, fotografiemi a adresami cílových destinací. Znamenalo to tedy adrenalinové hledání cílové destinace, žádné skupiny a slepá jízda za ostatními. Důležitou roli zde měl spolujezdec jako navigátor. 14°C a deštivé počasí nikomu nezkazilo náladu a my v 10 hodin opustili penzion a kolona 50 překrásných vozů se vydala směr Rozvadov. Zde jsme na pár minut udělali přestávku, drobně občerstvili sebe i své miláčky a tiše a nenápadně přejeli hranice. Je známo, že pár metrů za hranicemi, hned za prvním keřem, velmi rádi němečtí policisté číhají na české výletníky. Naštěstí jsme toto místo projeli bez problémů a mohli jsme pokračovat směr krásné počasí, příjemné hotely a nezapomenutelné zážitky. A přesně tomu tak bylo.
Hned za Regensburgrem vykouklo z deštivého nebe sluníčko a teploty začaly stoupat. První účastníci přijížděli na náš oblíbený hotel kolem 15 hodiny. Prvně na nedaleké benzínce občerstvili své miláčky a po ubytování většina účastníků využila venkovní bazén s úžasným výhledem na hory, hotelové wellness nebo se posilnila v baru. Po odpočinku a načerpání sil jsme měli na programu závody na motokárách. Právě motokáry byly na tomto výletě novinkou a vzbudily velký úspěch. Každý se velmi rád zúčastnil a celé závody probíhaly s obrovským nadšením. Od 17 hodiny probíhala kvalifikace a poté samotné závody. Jednu závodní kategorii tvořily i ženy. Vítězem závodů se stal pan Radek Urban, druhé místo obsadil Michael Kmoch mladší a třetí Ondra Vymazal. Vítězové za své dovednosti získali poháry a obdiv ostatních. Musím říct, že to bylo velmi příjemně strávené odpoledne, bylo vidět, jak se v závodnících probudila dětská hravost a soutěživost. Nic nechybělo, závodnická kombinéza, přilba, vlajky a fandící diváci dodali tu správnou atmosféru. Po závodech jsme měli společnou večeři, kde se strategie závodů ještě rozebírala, a vše samozřejmě pokračovalo v hotelovém baru.
Druhý den ráno, po výborné snídani, jsme se sešli na parkovišti a opět si sdělili nejdůležitější body dne. Toto ráno jsme se již probudili do krásného, slunného, teplého dne a naše cesta vedla na Grossglockner, nejvyšší horu Rakouska (3798 m) k níž vede nejznámější alpská silnice, která měří 48 km, vede několika klimatickými pásmy a stoupá až do nadmořské výšky 2571 metrů nad mořem. Díky překrásnému počasí jsme z vrcholového parkoviště měli nezapomenutelný výhled. Zasněžené vrcholky hor, nebe bez mráčků a třpyt sportovních aut…no prostě pohádka. Po přestávce na fotografie následovala další změna oproti loňským výletům. Nepřejížděli jsme celý Grossglockner, ale vrátili se zpět a pokračovali jinou, podobnou cestou s kouzelnou přírodou. Tato nová trasa, plná serpentýn a minimálního provozu však většinu z nás nenechala klidnými a ručičky na tachometrech našich sporťáků se rychle pohybovaly kupředu. Minimální provoz však neznamená bez policie. Malou skupinku z nás místní policie zastavila, ale naštěstí naši zálibu chápala, od každého vybrala symbolických 30 Euro, vyfotili se s námi a varovali nás před dalšími hlídkami na naší trase. 30 Euro pro mnohé z nás nebylo žádné varování a situace se po několika kilometrech opakovala. Tito policisté však tolik pochopení již neměli a vyšší pokutě bohužel přispěly také stížnosti rakouských občanů.
Naše cesta dál vedla do slunné Itálie. Od 16 hodin začali do příjemného hotelu v Bolzanu přijíždět první účastníci a 31°C teplo je vylákalo do místního bazénu, který je v tomto hotelu umístěn v posledním patře. O rakouské a italské policii jsme pak slyšeli ze všech stran na společné večeři. Můžeme to tedy zařadit jako další změnu našeho výletu? Už nebudeme u večeře poslouchat příběh jednoho účastníka, který měl smůlu a zastavila ho policie, jako tomu bylo v minulých letech, ale budeme poslouchat příběh dvou, tří účastníků, kteří dorazili na hotel bez pokuty? Pokuty padaly opravdu v rekordních počtech i rekordních sumách.
Den třetí, den, který patří v našem výletu za nejhezčí. Tento den jsme se opět probudili do teplého slunného počasí a nic nám nebránilo po vydatné snídani vyrazit dál. Projeli jsme Mendel Pass a Passo Tonnale, kde jsme se vždy na daných parkovištích sešli na společné fotografie a sdělení zážitků z jízdy. Rychlá jízda opět těmito silničkami vládla, ale tentokrát již bez policistů. Asi uznali, že za včerejší den již vydělali dost. Po projetí těchto dvou passů následoval oběd ve dvou příjemných, klasických italských pizzeriích. Po obědě jsme vyrazili směr Bormio a každý si vybral jak chtěl strávit zbytek dne. Někteří se vydali na nákupy a procházku do bezcelního městečka Livigna, někteří nedočkaví čtvrtého dne vyrazili na Stelvio a někteří se jeli přímo ubytovat do hotelu. Tento třetí hotel jsme v letošním roce obměnili. Krásný hotel s příjemným horských prostředím byl ideálem na relax. V hotelovém baru jsme se večer všichni sešli a každý vyprávěl své zážitky z celého dne. V baru většina z nás zůstala do ranních hodin, jelikož alpské krávy Milky s obřími zvony na krku některé nenechali spát.
Náš poslední den byl zakončený jednou z nejnavštěvovanějších cest v Evropě, Stelivo. Je to druhé nejvýše položené místo, kam lze v Evropě vyjet autem – 2760 m.n.m. Opět nám tento den přálo počasí a projetí Stelvia tak bylo tou pravou třešničkou našeho výletu. Jelikož jsme vyrazili brzo ráno Stelvio patřilo pouze nám. Na vrcholu jsme se společně sešli kolem 10 hodiny, bylo zde 11°C, ale sluníčko velmi příjemně hřálo. Udělali jsme poslední společné fotografie, rozloučili se a každý již individuálně odjížděl směr Česká Republika.
Myslím, že to byl ten nejkrásnější výlet v historii KSA, měli jsme obrovské štěstí na počasí, krásné 25 – 30°C teplo a jasná obloha zajistila nezapomenutelný výhled na Grossglockneru či Stelvia. Motokáry si členové užili s nadšením, a nová trasa či hotel byly také příjemným zpestřením celého výletu. Myslím, že ani několik desítek pokut, které jsme všichni obdrželi, nikomu náladu nezkazily a že na tento výlet budou všichni velmi rádi vzpomínat. Každý z výletu obdrží DVD s videem a fotkami na památku a my v KSA již začínáme plánovat a vymýšlet další 4 denní výlet do Alp na rok 2013.
Dáša
