Čtvrtek 16. června byl dlouho očekávaným dnem, kterého se spousta členů nemohla dočkat. Rok se s rokem sešel a opět tu byl 4 denní výlet do Alp, jedna z nejkrásnějších akcí celého roku.
Vše začalo v 9 hodin ráno v Loděnicích za Prahou. Většina účastníků přijížděla již ve středu večer, kvůli očekávané stávce a předpokládanému celorepublikovému kolapsu.
V Loděnicích jsme společně posnídali, každý obdržel mapy na jednotlivé dny, pan Seizis řekl několik důležitých slov a celá skupina několika desítek aut jsme se hromadně vydali směr Rozvadiv a „cizina“. Blokády nás nikde neohrozily, ale strach jsme z nich stejně neměli, byli jsme pevně rozhodnuti je případně prorazit.
Okolo 11 hodiny jsme posvačili u MC Donalds na hranicích a individuálně a tiše jsme přejeli hranice, protože sousední četníci z Německa velmi rádi čekají již za prvních keřem. Průjezd byl bez problémů a hurá tedy směr Mnichov.
Cestou nás předjíždělo několik houkajících hasičských vozů. Se strachem a respektem jsme uhýbali a obávali se, co hrůzostrašného se nestalo. Tato situace nás posléze pobavila, když jsme viděli doutnat pár stébel trávy mezi svodidly.
Hláška účastníka: „celý hasičský sbor z Německa byl povolán, aby uhasil mraveniště.“
Okolo půl 3 jsme již byli u čerpací stanice v Loferu, kde se občerstvili naši miláčkové, a pak to již byla necelá půlhodinka do hotelu. Stejně jako loňský rok jsme využili jeden z nejkrásnějších hotelů v Rakousku. Když jsme na hotel dorazili, bylo krásných 28 stupňů. Těšili jsme se jak využijeme venkovní bazén s výhledem na krásné hory a nachytáme trochu toho bronzu u nějakého dobrého nápoje. Bohužel nám počasí nepřálo, a než jsme se stačili převléknout do plavek začaly burácet hromy a blesky a pršelo a pršelo. Nevadí, tak nebyl krásný výhled a sluníčko, ale využili jsme jedno z nejlepších relax center v Rakousku, a teplíčko jsme načerpali v sauně a krytý bazén byl taky super.
Počasí se umoudřit nechtělo, a tak jsme nemohli bohužel využít ani krásnou terasu při večeři. Ale i tak jsme si tento krásný hotel vychutnali a šli jsme spát natěšení na druhý den.
Druhý den po snídani, v půl 9, naše cesta dál pokračovala směr Grossglockner. Na vrcholu této hory byl výhled k nezaplacení, mlha, 8 stupňů, ledový vítr..to vše nás tedy velmi rychle nahnalo zpět do aut a hurá směr slunná Itálie. Bohužel to byla obrovská škoda, protože v loňském roce jsme zde měli pohádkové počasí a výhled zde byl opravdu okouzlující. Ti co tuto cestu s námi absolvovali minulý rok, věděli jak krásné to tam bylo, a ti co ne, tak se mají příští rok na co těšit! Grossglockner je nejvyšší hora Rakouska (3798 m), a vede k ní nejznámější alpská silnice, která měří 48 km, má 36 zatáček, vede několika klimatickými pásmy a stoupá až do nadmořské výšky 2571 m nad mořem. Tolik krátce o úžasné cestě.
Jak jsem již řekla, naše cesta dál tedy pokračovala do Itálie do Bolzana. Předpokládali jsme, nebo raději doufali, že slunná Itálie bude opravdu slunná. Byla a v Bolzanu nás uvítalo krásných 27 stupňů. Do dalšího hotelu jsme dorazili kolem 16 hodiny. Pár týdnů před naší cestou jsme dostali zprávu z tohoto hotelu, že bohužel nemůžeme využít jejich relax a bazén, jelikož jim vyhořel. S několika účastníky jsme neustále řešili jak asi takový bazén hoří, no a ať jsou mezi námi hlavy sebechytřejší na nic jsme nepřišli. Naštěstí do našeho příjezdu bylo vše již zrekonstruované a bazén byl funkční. Ti co ho využili ale tvrdili, že byl velmi studený. Z toho jsme vyvodili, že ho neohřívají, aby nedošlo ke samovznícení. Přece jen mají bazén umístěn v posledním patře skoro na střeše, a takový požár bazénu není žádná sranda!
Při společné večeři jsme ochutnali pár italských specialit a sdělovali si zážitky z druhého dne.
Třetí den, jezdecky nejkrásnější a nejzajímavější. Tento den jsme projeli několik krásných passů. Z hotelu jsme vyrazili o půl deváté směr Appiano. Projeli jsme Mendel Pass, Passo del Tonnale a nadšené tváře z těchto krásných cest jsme pak pozorovali na společném obědě v jedné pizzerii. Necelou půlhodinku před obědem, italský policista v civilu, který se svojí rodinou vyrazil na víkendový oběd k babičce, zastavil naši menší skupinku účastníků. Poté, co ukázal svůj průkaz jsme zjistili, že jde o námořního policistu, který ihned zavolal místní policisty, aby případ vyřešili. Jelikož jsme opravdu nic neprovedli, nikoho neohrozili, a ani on sám nevěděl za co nás vlastně zastavil, místní policie nám pochválila krásná auta a my pokračovali bez pokuty dál. Hláška účastníka:“ vždyť je to plavčík, si myslí, když prší, že má na silnici nějaké pravomoce.“
Po obědě si pak každý zvolil vlastní cestu, někteří si našli ty nejzamotanější cestičky v okolí, někteří se vydali na nákupy do městečka Livigna a zbytek se vydal směr hotel do Bormia. Většina z nás se sešla v Livignu, kde bohužel bylo pouhých 5 stupňů a hustě pršelo, takže procházky po nákupech a po městečku nikdo moc nevyužil. Každý si nakoupil nějaký ten suvenýr v prvním obchůdku a hurá do restaurace na něco dobrého a teplého. Mezi suvenýry jsem nejčastěji spatřovala deštníky (taky jsem si koupila) :o)
Na hotelu jsme pak večer využili bar a uspořádali rozlučkovou párty.
Podle mého názoru jsme se všichni celou noc modlili, protože čtvrtý den ráno bylo moc krásné slunné počasí a jak to po dešti bývá, dobrá viditelnost.
Náš poslední den byl zakončen tím nejkrásnějším a nejočekávanějším, jednou z nejnavštěvovanějších cest v Evropě, Stelvio. Stelvio je druhé nejvýše položené místo, kam lze v Evropě vyjet autem (2760 m.n.m.). Musím říct, že takové počasí a takovou viditelnost jsme zde ještě nikdy neměli, takže sice se nevydařil výhled na Grossglockneru, ale zato tady to bylo překrásné. Byla to opravdu nádhera. Tato překrásná cesta byla naší třešničkou a konečnou stanicí čtyřdenního výletu. Na vrcholu, kde byly pouhé 3 stupně, jsme se všichni společně rozloučili, udělali několik fotek a pak se individuálně bez jakýchkoliv ztrát, nehod a problémů, plní zážitků, vraceli zpět do České Republiky.
I když nám tedy letos počasí tolik nepřálo myslím ale, že to byl pohádkový výlet, a že si ho všichni maximálně užili.
Chtěla bych poděkovat všem účastníkům za super náladu, zábavu a zážitky, byli jste suprová parta!
Každý z účastníků obdrží DVD s videem a fotografiemi, aby mohl vzpomínat. Už se nemůžu dočkat příštího roku a dalšího výletu do Alp!!! Příští rok máme v plánu trasu trochu pozměnit, a tak doufám, že se opět přidáte!
Ujeli jsme kolem 1800 km, navštívili ty nejkrásnější místa a projeli ty nejkrásnější cesty Evropy. Tento výlet je jednou z nejkrásnějších akcí KSA!!!
Dáša
